Pár vážných i veselých, spokojených a radostných postřehů a vzpomínek na velké putování do míst, protknutých vírou, láskou a modlitbou. Do míst s architekturou, kde člověk na každém kroku musí žasnout nad Božím působením v nás – lidech dávné minulosti i součastnosti.
Pouť s bratrem Jaroslavem, členy i nečleny La Salettské rodiny jsme zahájili návštěvou Hrádku u Nechanic, kde jsme v pantoflích pro obry vyleštili parkety v nádherných prostorách tohoto pohádkového zámku.
Za poněkud nepříznivého počasí nás šikovný pan řidič dovezl do Neratova v Orlických horách, místa, kde z ruin starého kostelíka dobří lidé dokázali vybudovat zázrak se skleněnou střechou ke cti Panny Marie.
Nádhernou krajinou Orlických hor jsme přijeli na Horu Matky Boží v Králíkách. V poutním domě se nám spalo a chutnalo věru dobře. Tamním klášterem s dávnou i nepříliš vzdálenou pohnutou minulostí nás provedl sympatický mladý tatínek sedmi dětí, což nám prozradil u obrazu Panny Marie Sedmibolestné. Po skončení zajímavé prohlídky kláštera následovala mše svatá a odjezd do Olomouce, Města plného skvostů historie, dobré zmrzliny i ochotných lidí, kteří se nám věnovali a rozdělili se s námi o své vědomosti.
Pak jsme přijeli do Dubu nad Moravou, místa v úrodné hanácké rovině, kde jsme se měli ubytovat na faře, ale ani po večeři v místní sokolovně tam nikdo nebyl doma. Po delší době, kterou jsme si krátili zpěvem a vzájemným seznamováním, se přiřítil s omluvou mladý, výřečný kněz, ubytoval nás a ihned si získal naše sympatie. To, co jsme viděli a prožili na faře a v kostele v Dubu bylo vskutku úžasné. Ať už se jedná o rekonstrukce všech objektů, soudržnosti a množství lidí, krásných zpěvů či pohoštění po mši svaté u příležitosti maminek a dětí, na které jsme byli pozváni do krásně rekonstruované stodoly.
Tři nejvýznamnější poutní místa Moravy – Chrám Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně a Svatý Cyril a Metoděj na Velehradě byla nejdůležitější místa protknutá Duchem, která jsme navštívili, místa promodlená staletími. I my jsme měli za co děkovat a prosit. Na Svatém Hostýně jsem náhle potkala bratra Jaroslava a radost z něj jen zářila. Právě vyšel z La Salettské kaple, kde jsme se později všichni sešli a modlili se před plačící sochou naší Matky.
V neděli jsme si ještě prohlédli poutní chrám ve Křtinách. I zde nám náš Pán poslal do cesty známého, tamního kněze P. Peňáze, pěšího poutníka, který už ušel 9 tisíc km. Způsobem sobě vlastním nás provedl a pomodlil se s námi. Poslední zastávka poutního putování bylo Brno – Petrov, Brněnský Drak a pak hlavně posezení při kávičce, zmrzlině a dortíku.
A jeli jsme domů. Díky Bratru Jaroslavovi, jeho pomocnicím, panu řidiči a hlavně s pomocí a ochrannou Boží jsme se šťastně dostali domů.
Díky a zase někdy příště…
Ludmila Dostalová
